Pomoc dětem v ohrožených zemích prostřednictvím dědictví ze závěti je v současné době nově se rozvíjejícím fenoménem. Jakoukoli novou formu podpory doprovázejí určité otázky, které mohou vzbuzovat obavy z neznámého. Pro zvýšení povědomí o tom, jak lze pomocí vlastní závěti zachraňovat životy druhých, poskytl rozhovor pan notář Mgr. Petr Šedivý z Brna.

Jak jste dospěl k rozhodnutí stát se notářem? Lákal Vás tento typ práce?

Jednalo se o naprostou náhodu. Nepocházím z notářské rodiny, ani jsem o kariéře notáře nikdy neuvažoval. Po ukončení studia jsem hledal zaměstnání a můj životopis se z rukou advokáta, ke kterému jsem se hlásil, dostal k rukám paní notářky. Poté co mi zavolala, jsem absolvoval pohovor, na základě kterého si mě vybrala jako koncipienta. Práce se mi zalíbila natolik, že jsem u ní zůstal až dodnes.

Jaké záležitosti jako notář řešíte? S čím se na Vás Vaši klienti obracejí nejčastěji?

Mou práci můžeme rozdělit na tři velké oblasti. Jedná se o listinnou agendu, kam lze zařadit sepisování smluv, osvědčování určitých skutečností, zakládání společností, obchodní změny, a dále závěti, poslední vůle či předmanželské smlouvy.

Dále se jedná o oblast pozůstalostního řízení, v rámci které jsou úkony notářům přidělovány. Na rozdíl od listinné agendy, kterou jsem zmiňoval, si úkony v této oblasti notáři sami nevybírají. Jsou jim v určitém počtu přiřazeny dle předem daného klíče.

A třetí oblastí je agenda ověřování podpisů, kopií vysvědčení, diplomů. Jedná se o oblast z hlediska náplně práce nejmenší, ovšem pro většinu lidí nejviditelnější.

Největší podíl mé práce spočívá v listinné agendě, kterou jsem zmiňoval jako první, tedy sepisování notářských zápisů, jako jsou smlouvy o právním jednání nebo osvědčení z valných hromad. Jedná se o práci celkem pestrou. Jednou řeším zápis valné hromady s podnikatelem, který vlastní několik společností, podruhé sepisuji s dlužníkem exekuční titul, potřetí tvořím se snoubenci znění předmanželské smlouvy nebo se starším člověkem zaznamenávám jeho poslední vůli.

Jak vlastně závěť vnímáte? Co pro Vás jako notáře znamená?

Dívám se na ni ze dvou úhlů. Jeden je profesní a druhý spíše obecný. V rámci profesního se jedná o ulehčení mé práce. Poté co se závěť sepíše, se posléze taktéž prezentuje v rámci pozůstalosti. Pokud závěť sepíše profesionál, jedná se o výhodu – závěť je totiž většinou sepsána dobře a pozůstalostní řízení je realizováno poměrně rychle. Když v tomto případě vzniknou nějaké spory mezi dědici, nemají původ v kvalitě závěti, ale v něčem jiném. Pokud je však závěť sepsána doma, často vnáší do pozůstalostního řízení komplikace.

Druhý úhel je obecnější. Ne nutně musí mít každý závěť, ale měl by ji mít rozhodně ten, kdo má v úmyslu zanechat po sobě jakoukoli část majetku někomu jinému než zákonným dědicům, například charitativním spolkům nebo neziskovým organizacím. Někdy se na mne obrací klienti s požadavkem sepsání závěti a nakonec dospějeme k zjištění, že závěť v tom konkrétním případě nutná není, protože má zájem majetek zanechat stejným lidem, kteří by stejně ze zákona dědili i bez závěti. Kdo si je však jistý, že chce svůj majetek odkázat například na dobročinné účely, měl by mít závěť sepsanou. A to nejlépe prostřednictvím jakéhokoli notáře, aby měl jistotu, že jeho odkaz bude směřován tím směrem, kterým si přeje.

Setkáváte se u sepisování závěti s předsudky, obavami nebo nevědomostí?

Obecně lze říci, že dědické právo je poměrně komplikované, možná i proto je obecné povědomí o této oblasti mizivé. Pokud je pozůstalost komplikovanější a nejedná se o triviální - „všechno mé ženě Filoméně“ - není téměř možné bez profesionálního dohledu sepsat závěť správně, respektive bez právnických chyb. Závěti jsou sepisovány nejčastěji mezi šedesátým až sedmdesátým rokem života, což souvisí s bilancováním a změnou uvažování lidí, aby měli všechno před svým odchodem vyřešeno. Na motivaci sepsání závěti se klientů neptám, pouze ji s nimi řeším v těch případech, kdy je podstatná pro naplnění jejího významu, respektive abych jim dokázal správně pomoci. Jedná se například o případ vydědění, kdy je zapotřebí znát přesný důvod proč. Často si také vyslechnu celé životní příběhy, i když nejsou pro vytvoření závěti podstatné, ale klientům se uleví a navíc často společně nalezneme vhodný koncept jejich představy o odkazu.

S předsudky se nesetkávám. V momentě, kdy se na mne lidé obracejí, závěť chtějí. Můj hrubý odhad je, že snad každý pátý nebo každý desátý člověk v České republice již závěť sepsanou má. Tento poměr se postupně zvyšuje ruku v ruce se zvyšujícím se právním povědomím.

Vzpomínáte na nějaký kuriózní případ, který jste v souvislosti se závětí řešil?

Stalo se mi, že jeden pán napsal svou závěť v hospodě, a to na osm úzkých účtenek. Kvůli místu a způsobu provedení se vedl poměrně dlouhý spor, zda je platná či nikoli. Nakonec soud dospěl k názoru, že závěť platná je. Bylo prokázáno, že dotyčný byl při jejím sepisování při smyslech. Poslední vůle člověka je nadřazena vyšším formalitám. I přesto, že tedy odpovídala pouze základním požadavkům, byl její obsah formulován zcela jasně.

Byla závěť uznána za platnou díky splnění určitých požadavků?

V současné době u vlastnoruční závěti není moc formalit, které musí být dodržovány. Důležité je zejména to, aby bylo poznat, že se jedná o závěť. Spousta lidí sepisuje spíše své poslední přání než závěť. Z formulací - „Přeji si, aby Anna získala můj dům a Tomáš můj automobil“ - se těžko poznává, zda se jedná pouze o přání nebo skutečně o závěť, která má být oficiálně vykonána. Vytvořená listina totiž podléhá výkladu - daný odborník musí odhalit, co tím ten dotyčný chtěl říci. Dále tento typ závěti musí být sepsán vlastní rukou a obsahovat podpis. Pokud si je dotyčná osoba jista, že se jedná o její jedinou závěť, ani datum obsahovat nemusí. Rozhoduje spíše obsah než formální náležitosti. Nesprávné formulace mohou celou situaci zkomplikovat.

Pokud by se člověk rozhodl sepsat závěť a učinil rozhodnutí, s čím by měl počítat? Na co by neměl zapomenout?

Doporučil bych zejména vyhledat profesionála, ten dotyčnému vše vysvětlí a se všemi náležitostmi pomůže. Jedná se o jakousi jistotu, že závěť bude sepsána v pořádku a poslední vůle bude vykonána dle jeho preferencí. Jak už jsem zmiňoval, pokud si člověk závěť sepíše sám, kolikrát se jedná o více škody než užitku. Po jeho smrti již nelze sjednat nápravu, nelze už nic vysvětlit, ani objasnit. Pomoc odborníka taktéž dané osobě ušetří námahu se sepisováním závěti. První schůzka většinou odkryje, co všechno by se prostřednictvím závěti mohlo vyřešit a na druhé schůzce již dochází k podpisu sepsané závěti. Žádná příprava tedy nutná není.

Existují při sepisování závěti nějaká omezení?

Závěť lze sepsat a podepsat po patnáctém roku života, což je taková výjimka, protože většinu právních úkonů lze uskutečnit až po dosažení zletilosti, tedy od osmnácti let. Závěť může být obecně vytvořena prostřednictvím čtyř způsobů. Prvním z nich je notářský zápis, který považuji za nejlepší a nejjistější způsob sepsání závěti. Je logické, že Vám to říkám, když jsem sám notář, ale praxe hovoří jasně. Druhý způsob je sepsání závěti na počítači. Tento formát musí být podepsán danou osobou, a to za přítomnosti dvou svědků. Tento způsob je samozřejmě taktéž platný, ovšem přináší určité komplikace. V momentě, kdy by se výpověď svědků o uzavření závěti rozcházela, nastává problém. Nelze již dobře dohledat, zda závěť byla uzavřena doopravdy tak, jak je prezentováno. Nemusí se přímo jednat o nějaký podvod, ale může dojít ke zmatkům a zbytečnému prodlužování celého procesu. Svědky samozřejmě musí být osoby, které v závěti nefigurují ani nejsou v přímém příbuzenském vztahu k zákonným dědicům. Třetí způsob představuje vlastnoruční závěť, o které jsme mluvili v souvislosti s hospodskými účtenkami a čtvrtou je tzv. ústní závěť. Jedná se o způsob, který je platný při výjimečných situacích, jako je například válka nebo ohrožení života. Využití lze vysledovat například při úmrtích na misích, třeba v Afghánistánu, kde různí svědkové mohou dosvědčit, že těsně předtím, než daný člověk umřel, řekl, že například chce určitou část majetku odkázat přímo své partnerce. Zatím jsem se však s tímto typem závěti v praxi ještě nesetkal, jedná se totiž o ustanovení, které platí pouhých pět let.

Jak vypadá celý proces sepsání závěti od A do Z?

Dotyčná osoba může zavolat, sjednat si schůzku, anebo rovnou za notářem přijít s žádostí o sepsání závěti. Poté se závěť probere věcně, notář získá veškeré informace, domluví se další schůzka, a pokud je vše v pořádku, může se notářem připravená závěť podepsat. Závěť se poté uschová v archivu a nevydá se nikomu ani nikam až do smrti dotyčného. Pokud někdo sepisuje více závětí, automaticky se ty předchozí neruší, protože se někteří lidé v rámci několika závětí zaměřují na odlišné části majetku, což znamená, že v první může dotyčná osoba někomu například odkázat automobil, ve druhé dům a ve třetí byt. Takovéto závěti lze i jednotlivě rušit. Pokud by však každá ze závětí byla směřována na celý majetek dotyčného, platí vždy ta poslední, respektive nejnovější.

Jak může být závěť řádně uschována?

Obecně se jedná o dva režimy. Může se stát, že někdo přinese svou závěť sepsanou jinde a nechá si ji uschovat přímo u vybraného notáře. Druhý režim obsahuje sepsání závěti přímo daným notářem, který si ji rovnou u sebe uschová. Obě možnosti jsou maximálně profesionální a důvěrné. Nikdo jiný by se k závěti za života dotyčné osoby neměl dostat, kromě jí samotné. Aby nebyla závěť zapomenuta, je evidována v centrální evidenci, do které mají přístup pouze notáři. V případě smrti dotyčné osoby notář, který má na starosti pozůstalostní řízení, do evidence nahlédne a spojí se s notářem, u kterého byla závěť sepsána. Je totiž možné, že pozůstalostní řízení bude mít na starosti notář z Brna, ovšem závěť byla sepsána a archivována například v Chomutově.

Co se děje v případě archivace závěti doma?

Uchovávání závěti doma s sebou nese určitá rizika, a to z hlediska různých případů - nemusí se podařit nalézt ji včas, respektive v době konání pozůstalostního řízení, nebo ji naopak může nalézt osoba, které se její obsah nebude líbit a zničí ji. Pokud by se přece jen našla i po ukončení řízení, je samozřejmě obdarovaná osoba oprávněná k tomu, domáhat se majetku soudní cestou. Ale jedná se o cestu s nejistým koncem. Všem bych proto doporučil sepsat a archivovat závěť u odborníka, respektive vybraného notáře. Tento postup z velké části dopomůže k hladkému průběhu celého pozůstalostního řízení.

Dobrovolně jste se již zúčastnil akce UNICEF „Čaj o páté“ a nyní jste byl ochotný poskytnout na téma dědictví rozhovor. Věříte, že odkaz v závěti pro charitativní účel má smysl?

Určitě to má smysl, jsem si jistý. Bohužel jsem se s touto formou daru v rámci mé praxe zatím mnohokrát nesetkal. Domnívám se, že se jedná o dlouhodobý úkol, respektive dlouhou cestu vedoucí k získání povědomí o možnosti této pomoci. Informovanost ohledně právní praxe je v České republice v porovnání se západními zeměmi poněkud pozadu. Osobně této formě podpory fandím, líbí se mi, ale jak jsem říkal, v praxi jsem se s ní doposud mnohokrát nesetkal.

Máte mezi svými klienty přece jen osoby, které se rozhodly prostřednictvím závěti pomoci dobročinným účelům?

Setkal jsem se s manželi, kteří žili čtyřicet let v Austrálii. Paní však byla Češka a pán z Indie a na pozdější důchod se rozhodli, že se společně vrátí do České republiky. Obrátili se na mě s požadavkem, na který byli obecně v Austrálii zvyklí - chtěli sepsat závěť, jejímž prostřednictvím by odkázali veškerý svůj majetek organizaci, která by se o ně do konce života starala. V Austrálii je zvykem, že můžete přijít například do instituce podobné domovu důchodců, a domluvit se tam s nimi, že vám budou do konce života zajišťovat bydlení, stravu a lékaře v určité kvalitě, a vy jim na oplátku odkážete veškerý svůj majetek. Ptali se, zda je to možné i v České republice. Bohužel, zde to zařídit možné není. Ale nakonec určitou závěť sepsali a i přesto na dobročinné účely pamatovali. Jednalo se však o specifický případ, bohužel jsou tyto dobročinné závěti spíše výjimečné.

Vidíte v odkazu ze závěti na dobročinné účely potenciál?

Podle mě se jedná o nespornou výhodu pro obě strany. Organizace mohou být takto významně podpořeny a přispěvatel o nic ze svého majetku za života „nepřijde“. Mnoha lidem se tento způsob pomoci může jevit jako výhodný, zejména s ohledem na to, že nebudou trpět výčitkami, že sebe nebo svou rodinu za svého života ochuzují a budou moci pomáhat a podporovat kvalitu života druhých i po své smrti. Taktéž jsem řešil pozůstalost, kdy paní byla bezdětná, rodinu již neměla, a protože byla celý život věřící a navštěvovala jednu brněnskou farnost, podstatnou část majetku odkázala právě jí.